jsem tu s dalším příspěvkem ... a opět s recenzí na jeden další super filmík.
Dnes Vám představím švédsko-finský film Äideistä Parhain tedy v překladu Moje matka z roku 2005. Natočeno podle knižní předlohy Heikkiho Hietamiese.
Citlivé téma vypráví příběh, o němž většina neví, že se za druhé světové války také udál. Tady asi nejspíš platí, že jen válka dokáže napsat takové příběhy, které se opravdu staly, ale v normálním životě určitě ne....
Příběh o devítiletém chlapci, který je svou matkou poslán pryč z rodného Finska zmítaného válkou do neutrálního Švédska, tam, kde válka nehrozí. S ještě několika dalšími tisíci dětmi, postupně nacházejí své nové "přechodné rodiny". Eero se ocitá na venkově u rodiny, která byla těžce zkoušena osudem. Po počátečních rozpacích a neporozumění ze strany jeho náhradní matky Signe, se pouto mezi nimi silně prohloubí. Možná, že je v tu chvíli silnější, než které měl ke své vlastní matce, o které věděl jen z dopisů, které posílala. Během filmu se také díky vyprávění dozvídáte, jak se vyvíjel jeho vztah k opravdové mamince, když byli odloučeni a také po jeho návratu...
Opravdu velmi silně citové drama. Ani ne v půlce jsem už sahala pro krabici kapesníčků, no a o konci ani nemluvím. Stále mě dokáže překvapit to, jaké příběhy píše sama válka. Také to, do jakých situací dostává samotné lidi, kteří v touze přežít a zachránit své nejbližší se uchylují k řešením, které by pro nás v této době byly asi nepochopitelné.
Toto švédsko-finské drama opravdu doporučuji shlédnout. A přidávám bodíky za herce Michaela Nikqvista :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat