dnes mám pro Vás takovou malou minirecenzi, na jeden bezva film.
Tenhle článek mám pro Vás připravený už poměrně dlouho, jen nebyl nějak čas se dokopat k tomu ho sepsat. :-) Takže jde o švédský film Tak jako v nebi. Je to další z mnoha severských filmů, který mě úplně uchvátil.
Film vypráví o talentovaném dirigentovi Danielu, kterého hraje můj oblíbenec Michael Nyqvist, který se vrací zpět do rodné vesnice pryč od všeho shonu a vypětí. Zde nalézá to, co mu za všechna léta na jevištích chybělo. Lásku, přátelství, klid a hlavně nalezení sebe samotného.
V rodné vesnici se proti své vůli ujme jednoho pěveckého kostelního sboru. A tak se stává sbormistrem. Jenže, vše se nevyvíjí, tak jak by si přál. Stále někdo chodí pozdě, během hodiny ruší, členové mají tak trochu uvolněnou "morálku". I přes tyto problémy se sboru daří a rozrůstá se. Bohužel se to ale nelíbí jiným. A tak se do příběhu dostávají i další vedlejší minipříběhy .
Moc se mi líbilo vylíčení vztahu faráře Stiga a jeho ženy Inger. Její popichování Stiga, jako malého, nepřejícího, záštiplného a bídného manžela, prostě nemá chybu.
Za zmínku také stojí i příběh Gabriely, jejího marného života po boku chorobně žárlivého muže, který se neštítí vztáhnout ruku na svou ženu.
Lenu, která je zářivá a bezstarostná po celý film. A hlavně Daniela, kde mě bavili jeho scény, kdy objevuje to, co za ty léta ve městech prošvihl zde, na venkově. Jeho radost z ježdění na kole, dobrých přátel, Leny a jeho hledání a uvědomování si lásky k ní, a i jiných maličkostí.
Musím říct, že i když jsem se zprvu zhrozila stopáží tohohle filmu.. něco kolem dvou hodin...říkala jsem si, kam to proboha povede. Jenže jak film plynul, zjistila jsem, že čas mi krásně utíká a já o tom ani nevím. A najednou byl konec. A věřte nebo ne, ale zůstala jsem sedět a koukala na titulky. Ne proto, že by byly zajímavé, ale pro krásný "Gabrielin" hlas.
Žádné komentáře:
Okomentovat